Zajíček nebo beránek? Symboly Velikonoc, které vlastně vůbec nejsou křesťanské

Ostatní | 9. 4. 2025 | Lucie Horáková

Velikonoce máme spojené s křesťanskými svátky, přesto je jejich výzdoba plná symbolů, které s církevní tradicí vůbec nesouvisí. Vajíčka, zajíčci, jehňátka – odkud se vzaly a co původně znamenaly? A proč v některých zemích naděluje dárky čáp nebo liška?

Co se v článku dozvím?

• Jaké jsou skutečné kořeny velikonočních symbolů

• Proč je zajíček symbolem plodnosti, ne Krista

• Jak beránek přešel z obětního zvířete na velikonoční moučník

• Které zvyky pochází z pohanských dob a které zavedla církev

• Jak se liší tradice v různých zemích Evropy

Velikonoce: Spojení víry a jara, které trvá tisíciletí

Velikonoce jsou bezesporu nejdůležitějším svátkem křesťanského kalendáře. Připomínají ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista, tedy samotné jádro křesťanské víry. Zároveň se však slaví v období, kdy se příroda probouzí po zimním spánku. Jaro je symbolem života, světla a obnovy – a právě s tímto obdobím byly spojené rituály a oslavy už v dávných pohanských kulturách, dávno před příchodem křesťanství. Etnologové tak mluví o tzv. kulturním synkretismu – spojení náboženských a předkřesťanských tradic, které se navzájem ovlivnily a dnes je od sebe často nerozeznáme.

Velikonoční zajíček: Plodnost místo svatosti

Velikonoční zajíček, který podle legend nosí vajíčka a sladkosti dětem, je dnes všudypřítomným symbolem svátků jara. Přesto byste ho v Bibli hledali marně. V křesťanské tradici nemá žádné místo, zato v pohanských kulturách byl od pradávna uctívaný jako symbol plodnosti a života. Důvod je prostý – zajíci se rychle množí, jsou aktivní brzy na jaře a jejich přítomnost byla vždy znamením, že zima končí.

V některých germánských legendách se objevuje i bohyně Ostara – ochránkyně jara, světla a nového života. Právě jí byl zajíc zasvěcen. S tímto mytickým pozadím se tak později spojil i velikonoční zvyk z Německa, kde se už v 17. století objevuje první zmínka o zajíčkovi, který ukrývá barevná vajíčka v zahradě. Odtud se tato tradice rozšířila i do dalších zemí včetně České republiky nebo USA, kde se stala jedním z hlavních symbolů Velikonoc.

Beránek: Obětní zvíře, které zdomácnělo na stole

Na rozdíl od zajíčka má beránek přece jen silnější vazbu na křesťanství. V Novém zákoně je Ježíš Kristus označován jako „Beránek Boží“, který se obětoval za hříchy světa. Tento obraz navazuje na židovskou tradici pesachu, kde se skutečně obětoval beránek jako připomínka vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví.

Beránek byl původně doslova obětní pokrm. V křesťanských zemích se v době Velikonoc připravovalo jehněčí maso, později se ale tento zvyk proměnil v symbolickou podobu – beránek z těsta, často ve formě bábovky s cukrem a mašličkou, se stal běžnou součástí velikonočních stolů. I přesto ale zůstává spojnicí mezi vírou, obětí a požehnáním pro nový rok.

Vajíčka a pomlázka: Magie života z dávných dob

Další neodmyslitelnou součástí Velikonoc jsou vajíčka a pomlázka. Jejich význam je však stejně jako u zajíčka mnohem starší než křesťanství. Vajíčko bylo v mnoha kulturách považováno za symbol zrození, života a nového začátku. Barvení vajec, často na červeno, jako symbol krve a síly, je doloženo už ve starověkých civilizacích. Tento zvyk se pak přirozeně přenesl i do slovanských a germánských velikonočních oslav.

Pomlázka – spletený prut z vrbového proutí – má podle tradice přenášet svěžest, energii a zdraví. Když koledník švihl dívku, symbolicky jí „předal“ životní sílu, aby zůstala mladá, plodná a zdravá po celý rok. Tento rituál má jasné kořeny v pohanských jarních obřadech a jen později byl přijat církevní společností jako nevinná velikonoční zábava.

Čáp, liška, kukačka? Regionální velikonoční poslíčci

Ačkoliv u nás a ve většině Evropy se vžil obraz velikonočního zajíčka a beránka, existují i jiné postavičky, které v minulosti přinášely dětem dárky a vejce. Například v některých oblastech Německa se nadělování neúčastnil zajíc, ale liška – tzv. Osterfuchs. Jinde to byla kukačka nebo dokonce čáp, který údajně nosil vajíčka stejně jako později děti.

V Alsasku se velikonoční zajíc, tzv. Osterhase, těší mimořádné oblibě a právě odsud se rozšířil do dalších částí Evropy. V některých švýcarských kantonech zase naděluje velikonoční kohout. Tyto rozdíly ukazují, jak bohatá a pestrá je tradice jarních svátků napříč Evropou, a že se symbolika přizpůsobovala podle místních legend, zvyků a přírodních podmínek.

Tradice, které si církev přizpůsobila… a které si přizpůsobili lidé

Církevní autority se v minulosti často nesnažily zcela vymýtit pohanské zvyky, ale spíše jim dodaly nový význam a „pokřesťanštily“ je. Příkladem je třeba právě vajíčko – původně symbol života a plodnosti, který se stal symbolem Kristova vzkříšení. Podobně se i beránek stal obrazem oběti Ježíše, ačkoliv dříve měl úlohu v zajištění úrody a obětních rituálech.

Na druhé straně se i lidé sami postarali o to, že si z těchto zvyků udělali svou vlastní, často zcela světskou verzi. Zajíček se stal roztomilou postavičkou do výloh a velikonočních košíčků, barvení vajíček se proměnilo ve výtvarné tvoření s dětmi a pomlázka se z rituálu proměnila v legraci, která mnohdy ztrácí původní význam. Přesto ale všechny tyto tradice stále odrážejí hlubokou lidskou potřebu obnovy, naděje a radosti ze života.

Velikonoce jako příběh, který trvá

Velikonoční symboly jsou mnohem víc než jen dekorace do oken. Nesou v sobě příběh, který se vyvíjel po staletí a odráží naši kulturu, víru i přirozenou lidskou touhu po světle, teple a životě. Ať už slavíte Velikonoce z náboženského přesvědčení, nebo jen jako příjemný jarní svátek, příště až potkáte zajíčka s vajíčkem, možná si vzpomenete, že tenhle malý posel má kořeny hluboko v historii – a není tak nevinný, jak se tváří.

Zdroje: iletaky.cz, encyklopedie.lidovky.cz, ceskatelevize.cz, etnografickyustav.cz, praha.eu, britanica.com

Přečtěte si také:

Jak budou otevřené obchody o Velikonocích 2025? Přehledné informace pro vaše nákupy